Která žena by netoužila po splnění tak „nemožného“ přání? Pochopitelně, že je to právě ženské publikum, které si potrpí na tom, aby vypadaly báječně a atraktivně za všech podmínek a v každém věku. Někdy však nestačí pouze to, že se o to snažíte a je potřeba odhodlat se ke krokům, které by vám k vaší kráse ještě pomohly.

Zkrášlování u lékaře

Není žádnou výjimkou, pokud se žena odhodlá k tomu, navštívit plastickou chirurgii, která by přispěla trochou medicíny k tomu, aby byla krásnější a štíhlejší. Největší prioritou žen je mít vysněnou postavu – tedy štíhlou od paty až k hlavě. Ne vždy se však tento cíl podaří ženám doladit k dokonalosti a mnohdy jsou odkázané na to, vyzkoušet i zdravotní kroky, které jim pomohou k lepšímu vzhledu.

Nejoblíbenější procedurou je liposukce – tedy odsání tělesného tuku z míst, která jsou nejvíce obklopena jeho množstvím. Tato metoda se provádí už několik let a nutno podotknout, že je zcela neškodná. Nejčastěji se ženy zaměřují na jejich nohy, a to konkrétně na oblast stehen a zadku, které se považují za nejvíce problémové partie. V oblibě je i liposukce břicha, zejména po porodu nebo i v případě, že rapidně zhubnete a na vašem břiše vám zůstane nevzhledná povislá kůže.

Není žádnou ostudou odhodlat se k zdravotním zákrokům, které by nám pomohly nejen z estetické stránky, ale i ty zdravotní, kdy se zbavíme přebytečného tuku, který v našem těle nemá co pohledávat.

Rizika a finanční situace

Každý zásah do lidského organismu, který je prováděný pod narkózou a na operačním stole, představuje určitá rizika. O tom není pochyb a každý pacient by o nich měl vědět a řádně je prodiskutovat s jeho lékařem. Zpravidla však odstranění podkožního tuku z vašeho těla nepřestavuje žádné velké riziko a považuje se za bezproblémovou a snadnou operaci, která přináší báječné výsledky a léčba po zákroku se obejde bez komplikací.

Pokud se však do tohoto kroku rozhodnete jít a pokládáte to za jedinou šanci k tomu, jak se dopracovat k štíhlejší a tím pádem i krásnější figuře, musíte se připravit na finanční zátěž, kterou tento zákrok představuje. Je známo, že se nejedná o levnou záležitost a žádná pojišťovna vám na liposukci nepřispěje. Je tedy dobré, mít nějaké peníze bokem nebo si jich jednoduše našetřit.

Ještě před několika lety všichni nadávali, jak jejich obchody a výrobny drtí levné zboží z Číny. Dnes se Číně klaníme nejlépe až k zemi, a tak už nemáme čas na nějaké bystré ekonomické postřehy. Ovšem je pravda, že zboží z Orientu stále drtí a bude drtit jakoukoliv místní produkci. Dokonce i s tou cestou přes moře a řeky je to stále levnější. Byť to bylo vyrobeno někdy minulý rok, stále se lidem vyplatí kupovat levný šunt. Samozřejmě je těžké vyhýbat se čínskému zboží, když veškerá elektronika, oděvy, výrobky a dokonce i jídlo je masově dováženo z Číny.

Sweatshopy a práce

Když si ale kupujete tyto čínské výrobky, přispíváte systému, kde lidský život znamená asi tak stejně, jako čísla zapsaná v seznamu. Přesněji, jako počet výrobků a odpracovaných hodin. Jestli si někdo myslí, že v Číně jsou nějaké závratné pracovní podmínky, možná by se tam měl jít podívat. Pokud ho nesebere tajná policie, tak se možná i do nějaké výroby podívá. Lidé hledí na cenu a kupují „Čínu“, zatímco nadávají. Přitom pomalu dostanou infarkt, když zjistí, že Čech chce za oblečení o několik stovek více. Samozřejmě, pokud bychom neměli zákoník práce, Ústavu a spoustu dalších  zákonů upravující alespoň nějaké pracovní podmínky, tak bychom mohli mít taky takové krásné výrobky.

Jak je to tedy s módou?

Nebudeme mazat med kolem pusy, pokud chcete jednoduché trička, která můžete nosit třeba do práce nebo jen tak, venku, tak si klidně nějaké to zahraniční můžete koupit. Pokud ale hledáte opravdu kvalitní krejčovinu a opravdový kvalitní materiál, tak si raději zajděte do některého obchodu s oděvy vyrobenými zde. Vždycky to bude nebe a dudy v porovnání s těmi z jiného světadílu. Taky jde o to, že evropská a asijská móda je úplně někde jinde. Pokud se někdy podíváte na videa či dokumenty, zjistíte, že ten „moderní“ styl oblékání je opravdu jiný, zatímco evropská móda je spíše ovlivněna Francií, UK, Španělskem a USA.

Jak všichni moc dobře víme, právě Rusko se řadí mezi ty největší země světa. Díky svým trhům je navíc považováno za jednu z těch nejatraktivnějších. Věřte tomu nebo ne, ale více než polovina všech investic míří zejména do průmyslu a strojírenství.

Asi není pro nikoho z vás novinkou, že českých firem, které působí v zahraničí je opravdu mnoho a čím dál tím více jich také přibývá. Nejen finanční krize ale také ekonomické problémy, které postihují Evropu, nutí firmy expandovat na nové trhy do zahraničí. Těch důvodů, proč založit ať už celou firmu, pobočku nebo dceřinou společnost právě v cizině může být opravdu hodně. Mezi nejčastější důvody bychom mohli zařadit snahu o proniknutí na trh, nižší cenu či flexibilitu.
Asi vás nepřekvapí ani to, že v minulém desetiletí se Rusko vyznačovalo vysokým růstem, který ale pramenil trošku z jiných zdrojů. Rusko získalo pověst ekonomiky, která byla tažená exportem nerostných surovin. To se ale změnilo během následujících čtyř let.
Po krizových letech se objevil opravdu výrazný nárůst investic. Díky tomu, že směřovaly hlavně do průmyslu, se zvedla poptávka nejen po přístrojích ale také po dodávkách produktů.

Samotné Rusko se podle průzkumu nachází na 120. místě v kvalitě podnikatelského prostředí. Bohužel obchodu a podnikání hodně brání přísné podmínky nebo nedostatečná ochrana práv vlastnictví.
Překážkou často bývá i vízová nebo emigrační politika. Samozřejmě pro standardní obchodní cestu si vystačíte s obchodním vízem. Pokud se ale jedná o cizince či pracovníka nějaké pobočky v Rusku, musí obdržet jak pracovní vízum tak povolení.
Nemyslete si ale, že i běžné činnosti, které souvisí taktéž s podnikáním, nejsou nijak byrokraticky zatíženy. Bohužel jsou.
Asi za jednu z největších výhod bychom mohli považovat to, že strojírenství je vyjmuto v povinného licencování při vstupu na trh. Samozřejmě kromě těch oborů, které se týkají vojenského materiálu.
Podnikání v Rusku není vůbec nic jednoduchého a chce to pevné nervy a řádnou píli. Říká se ale, že bez práce přeci nejsou koláče.
Existují ale mezi námi i takoví, kterým podnikání v Rusku vyšlo. Neznamená to tedy, že to nemusí vyjít i vám.

Že je pohyb přirozenou součástí života, můžeme pozorovat v přírodě ve zvířecí říši. Ptáci, ryby, savci, plazi, hmyz, to vše se pohybuje, a to velice aktivně. Výjimkou jsou snad někteří domácí mazlíčci, překrmovaní svými majiteli natolik, že se z nich stávají gaučoví povaleči. Výjimkou tak není ani vypasený desetikilový kocour, nebo otylý jezevčík, co je pro něj problém ujít pár kroků z obýváku do kuchyně.

Lidský tvor má jednu nepříjemnou vlastnost, která jej staví do pasivní role vůči pohybu. Tou je schopnost usnadnit si jej až tak, že to přechází do extrému. Pohybem se sice uvolňují hormony štěstí a tím se celý proces stává velmi příjemným, než však k tomu dojde, chvíli to trvá. A tak namísto toho raději někteří z nás volí cestu k chladničce a jejich kroky pak končí na kanapi. Naštěstí to neplatí na každého a přece jen se alespoň polovina Čechů hýbe.

Jaké sporty máme nejraději

Nedávno byl zveřejněn výsledek průzkumu, který se zabýval sportovními aktivitami ve volném čase. Vyšlo najevo, že zhruba 50 procent obyvatel Česka alespoň rekreačně sportuje. Ta druhá polovina bohužel zaujímá raději polohu ležícího střelce, nebo sedícího meditátora. A co ti aktivnější nejraději provozují?

Výzkumu se zúčastnilo necelých sedm a půl tisíce lidí.  Nejoblíbenějším sportem se stala cyklistika nebo cykloturistika na kolech silničních, trekových a horských. Nejvíce převládala kola treková a pak horská. Mezi nimi bylo také nejvíce rodin s dětmi, které své ratolesti vedou k radosti z pohybu, zejména na cyklostezkách mimo silniční provoz.

Druhou příčku zabralo plavání. To je čím dál populárnější především díky mnoha nově vybudovaným plaveckým bazénům a aquaparkům.

Na třetím místě se umístila turistika a podobné outdoorové aktivity, jako je horolezectví, vodácké sporty, lanová centra apod. K masovému rozvoji outdooru v České republice přispěl již v 90. letech vůbec první řetězec prodejen Hudy sport a zejména sortiment kvalitní obuvi, stanů, spacáků, kalhot, bund, batohů, vařičů, nádobí a dalšího zboží.

Těsně za turistikou je čtvrtým nejoblíbenějším sportem Čechů bowling. Ten dokonce předstihl populární fotbal, kterému se ještě za socialismu věnovala aktivně téměř třetina populace.

Ačkoliv jsou Češi nejúspěšnější, co se týče výsledků, v ledním hokeji, tomuto sportu spíše fandíme, než abychom jej provozovali ve volném čase jako své hobby. Podobně je na tom i tenis – rádi jej sledujeme na turnajích a v televizi, ale na kurty se moc lidí neodvažuje vstoupit. To raději provozujeme stolní tenis, neboť se zdá méně fyzicky náročný.

Aby si firma udržela své zaměstnance, měla by se na svět také dívat jejich očima. Už dávno platí pravidlo, že pokud budete lidem vykládat prázdná hesla, budete se ohánět frazeologií, které nikdo nerozumí, nebo co není konkrétní, neosloví je to a obrátí se tam, kde jim někdo nabídne smysluplnou práci, která je bude bavit.

Dobrá firma – to jsou lidé, kteří mají jasně stanovené hodnoty a cíle

Velkým problémem totiž zůstává odměňování a lidé jsou na otázku mzdy velmi hákliví. Aby je práce skutečně bavila a minimalizovala se tím fluktuace zaměstnanců ve firmě, mělo by jít o skupinu lidí, která jde za společným cílem. Motivovat kolegy výší mzdy je ošemetné a někdy to není dostačující. Proto nejlépe prosperují rodinné firmy, nebo lidé, kteří pracují v oboru, takříkajíc jako jedna rodina. Příkladem může být lyžařská škola nebo půjčovna sportovního vybavení nejrůznějšího druhu. Podnikání, kde to lidi baví, jsou často zaměřená oborově – úzkospektrálně. Dobře to klape ve skupinách horských vůdců, mezi sportovními instruktory, anebo v zájmových sdruženích, kde lidé pracují v rámci kolektivu, který tvoří jeden celek.

Bez kvalitních morálních vlastností to ale nejde

Vynikající motivací, kterou ovšem ne každý šéf a majitel firmy zvládne, je stejná mzda pro všechny zaměstnance bez rozdílu jejich profese. Možná vás napadá, že je to nesmysl, že přece nemůže mít stejný plat uklízečka a oborový specialista, ale opak je pravdou. Představte si firmu, ve které její šéf alespoň jednou za týden svolá všechny její zaměstnance na valnou hromadu, kde se bude volně diskutovat, a kde se každému zaměstnanci nabídnou stejné šance vyzkoušet si práci jiného kolegy.

Často se totiž stává, že třeba některý řidič by byl šikovnější jako skladník a ten naopak by mohl vyniknout jako řidič. U některých profesí to pochopitelně není tak snadné, ale otevřená mzdová politika shodných platů dělá divy. Lidé si pak nezávidí a všichni dobře ví, že mají stejné šance, jako ti druzí.