Skoro všichni víme, že uhlík se může v přírodě vyskytovat v různých formách, barvách a tvarech, a každá z nich má nějaké své vlastnosti, které jsou pro ně charakteristické. Mezi ně třeba patří velice krásný a drahý diamant nebo běžný a poměrně netrvalý grafit. Jenže existuje ještě grafen, který je méně známy a zdaleka nemá takové schopnosti jako dříve zmínění.
Za objevitelé této úžasné substance jsou považováni dva ruští vědci, Andre Geim a Konstantin Novoselov, kterým se v roce 2004 podařilo tuto látku objevit, a to velmi zvláštním způsobem – za pomocí lepící pásky. Ve stejném roce za to dokonce byli i odměněni Nobelovou cenou. Jenže pravda je, že již v 19. století spousta chytrých hlav se pokoušela získat grafen z grafitu, ale bohužel nikdy se jim to nepodařilo.
Jeho nejvíce překvapivou vlastností je pružnost a pevnost, která převyšuje ocel dvěstěkrát. Přesně díky tomuto jsme schopni v dnešní době vytvářet displeje chytrých telefonů, oblečení nebo dokonce i letadla. Ke všemu je tato modifikace uhlíku skvělým vodičem elektrického proudu a odpor je opravdu minimální, díky čemu můžeme mít po ruce velice praktické powerbanky, které většině z nás již mnohokrát zachránily mnoho pracovních setkání nebo školních přednášek. Další jeho zajímavou schopností je, můžeme říct, přírodní anomálie, jelikož za působení chladu se roztahuje a za tepla se smršťuje, co nám dovoluje vytvářet dotykové displeje. Jedinou substancí, kterou tato látka propouští, je voda, díky čemu by šlo bez problému např. desalinizovat tedy odsolovat mořskou vodu a proměnit ji na pitnou, co určitě bude se v budoucnosti hodit.
Velmi zajímavým aspektem je to, jak tento malý chemicko-technický zázrak pojmenovali lidé na internetu, kteří čirou náhodou ho znají. Začali mu říkat Venom – podle velmi charakteristické černé barvy jednoho antihrdiny z marvelovských komixů.
Proč grafen není tak populární a proč se tolik nepoužívá? Je totiž velice složité ho dostat z grafitu v takovém množství, aby ho šlo používat masově. Prozatím musí vědci přijít s jednodušší, méně komplikovanou, a hlavně rychlejší metodou jeho získávání. Až poté budeme moci mluvit o nějakých zázračných vynálezech.
Javorová vášeň
Japonské javory jsou velice oblíbenou dřevinou. Je to pro jemnou strukturu, nepřehlédnutelnost, něžnost a eleganci. Jsou dekorativní velkou část roku. V období rašení jsou rozvíjející se listy barevnou symfonií přírody. Ševelící listy v letním večeru propůjčují zahradě romantické kouzlo. Podzimní vybarvení je potom mistrovským výtvarným dílem. Zcela nezanedbatelnou vlastností je i malá výška rostliny u většiny druhů, čímž se stává favoritem pro použití v malých zahradách.
Pár rad k pěstování
Úspěchy pěstování japonských javorů souvisí se znalostí prostředí odkud pochází. Tyto javory rostou v horských lesních oblastech Japonska, Číny a Korey. Tyto oblasti mají vysokou vzdušnou vlhkost, kterou tyto rostliny milují. Jejích nepřítelem se tak může stát suchý městský vzduch a sálající horko například ze zdí budov nebo jiných zpevněných ploch. Na kvalitu půdy příliš náročné nejsou, ale jsou citlivé na přítomnost vápníku. Půda by měla být natolik propustná, aby se v ní nedržela přebytečná voda. V příliš lehké písčité půdě můžou v zimě rostliny vymrzat.
Pokud je to jen trochu možné, dopřejeme javorům život v mírném stínu. Na tmavém místě by nevynikly zajímavé barvy rostlin a na silném slunci by hrozilo spálení listů. Zálivka je nejvhodnější brzy ráno a večer a studená voda by neměla přijít do styku s pupeny rostliny. Pro nesnášenlivost vápníku je lepší na zalévání použít odstátou dešťovou vodu.
Při nákupu rostlin manipulujeme s rostlinou opatrně a dbáme na to, aby se nepoškodily kořeny rostliny. Nákup neuspěcháme, existuje přes 250 různých odrůd a typů těchto nádherných dřevin.
Vybere si každý
V čele žebříčku popularity se už dlouhé roky drží odrůda Acer Atropurpureum. Jeho trvale červené listy jsou krásným osvěžením zahrady po celou dobu vegetace. Za povšimnutí stojí i odrůda Acer Deshojo. Tento kultivar raší tmavě červeně, ale listy postupně zelenají, tak je téměř celou vegetaci dvoubarevný. Z menších odrůd zajímavého vzrůstu vyniká Acer Dissectum, který roste spíš horizontálně, a tak se z něj stává malý bochánkový keř s hluboce vykrajovanými listy které se na podzim mění z hráškově zelené na žluto-oranžový odstín.
Fungování fiskální politiky
Fiskální politiku provádí vláda prostřednictvím příjmové a výdajové stránky veřejných rozpočtů. Hlavní složkou veřejných rozpočtů je státní rozpočet. Cílem fiskální politiky je zajistit makroekonomickou stabilitu. Tím rozumíme stabilní ekonomický růst, nízkou nezaměstnanost, stabilní cenovou hladinu a vnější rovnováhu. Tyto veličiny jsou mimo jiné součástí magického čtyřúhelníku.
Fiskální politika používá dva typy nástrojů. Jsou jimi automatické stabilizátory, nazývané také vestavěné. Druhým nástrojem je diskreční politika, což je fiskální politika s volným rozhodováním.
Automatické stabilizátory fungují samočinně. Příkladem je například progresivní daňový systém, který vede v recesi s poklesem důchodu k poklesu míry zdanění, a tedy k poklesu spotřeby. Jinak sem může patřit i pojištění a podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky a podobně.
Diskreční politika je spojena s rozhodnutím vlády či parlamentu o použití určitého nástroje. Příkladem můžou být vládní výdaje na investice do dálnic, změna daňových sazeb a podobně.
Samostatným druhem fiskální politiky je expanzivní politika. V krátkém období vede expanzivní fiskální politika k růstu reálného produktu, k poklesu nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny. V dlouhém období, tedy po určité době vykonávaní expanzivní fiskální politiky, dochází k neustálému navracení zaměstnanosti na úroveň plné zaměstnanosti. Výsledkem je růst cenové hladiny. S růstem cenové hladiny pracovníci požadují vyšší mzdy a rostou výrobní náklady.
Uplatňování fiskální politiky má také své problémy. Jedním z nich je tak zvaný vytěsňovací efekt. Tento efekt spočívá v tom, že důsledky expanzivní fiskální politiky v podobě růstu nominálního produktu se projeví též na peněžním trhu v podobě růstu poptávky po penězích, a tedy i v růstu úrokové míry. Druhým důležitým problémem je časové zpoždění.
Pálivé výrobky, které nejen dochutí, ale i léčí
Kajenský pepř je základní produkt z chilli papriček, který by neměl chybět v žádné kuchyni. Je vyroben z pálivých paprik, jemně namletých na prášek, vhodný na dochucení mnoha pokrmů. Přidáním kávové lžičky kajenského pepře do sklenice ochucené tekutiny, doslazené javorovým sirupem, vyrobíte nápoj, který podpoří vaše zdraví.
Chilli omáčky jsou oblíbené pro svoji rychlost a jednoduchost zpracování. Ať už kombinace tropického ovoce, hořčičného základu, rýžového octu, česneku, sušených švestek, whiskey, rajčat, kiwi či zázvoru s pálivými papričkami, oživuje jídelníček o svěží chutě. A k tomu i příznivě působí na zažívací ústrojí.
Chutney a džemy s chilli jsou vyhledávány milovníky pálivých sladko-kyselých pokrmů. Jahody, vanilka a špetka chilli vytvoří neopakovatelnou chuť, kterou oceníte jak na palačinkách, tak na zmrzlině. Zkombinovat se mohou i meruňky, levandule a chilli a mnoho dalšího ovoce. K paštice a sýrům je oblíbené cibulové chutney – s hruškami a hřebíčkem, doplněné chilli. To se přidává i do okurkové pasty, která je nepostradatelná při přípravě hotdogu.
Nakládané chilli papričky jsou zavařovány do sklenic podle tvaru. Menší plody bývají naloženy vcelku, větší nakrájeny na menší kousky. Nálev bývá standardní, u všech odrůd stejný. Slano-sladko – kyselý, s troškou koření, bez konzervantů. Využít nakládané chilli papričky můžete buď při přípravě pokrmů, jako součást salátů, rýže či těstovin. Či jako přílohu k masitým pokrmům a sýrům.
Delikatesy s chilli jsou určeny pro všechny, kteří vyhledávají velmi pálivou chuť pochutin. Arašídy s chilli, s přídavkem limetky uspokojí i ty nejnáročnější. Bílá belgická čokoláda s papričkami Habanero, či belgická hořká čokoláda s papričkami Naga patří, podle jejich výrobce, mezi pochoutky vysoce návykové. Med s chilli obsahuje tři druhy nejpálivějších paprik a je označen jako superpotravina.
Nepravdivé informace na internetu
V dnešní době je internet doslova zaplaven informacemi. Mezi nimi můžeme najít opravdu pomocné informace, ze kterých se dá nějakým způsobem těžit. Na druhou stranu, jsou zde i informace nepravdivé, kterými si v lepším případě přivodíme posměch přátel a kolegů a v tom horším případě můžeme dostat třeba špatné hodnocení ve škole nebo v práci. Jak se ale vyznat v takovém množství článků a zpráv? Jak poznat co je pravda a co je lež?
Sledujte titulky
Titulek článku by měl být zajímavý a měl by čtenáře navést k tomu, aby si článek přečetl. Na to ale vsází mnoho nepříliš věruhodných médií. Můžete se tedy setkat s titulky, které jsou až moc extravagantní a do očí bijící. Hraje se tedy na to, aby vás dostaly z emoční stránky. Jen si to sami představte, otevřete si prohlížeč a vyskočí na vás dva titulky, jeden bude znít takto: „Levicová strana se dostává po posledních volbách do vedení.“ a jako druhý titulek například: „Koťátka, která se topila v řece zachránila školačka z Prahy, foto v článku.“ Určitě si dovedete představit, že průměrný čtenář se bude spíše než o politiku zajímat o roztomilejší a záživnější věci, jako třeba šťastně zachráněná koťátka. Mnohdy jsou i tyto nadpisy napsány s gramatickými chybami. Po přečtení článku začnete přemýšlet, jestli jste vůbec přečetli plnohodnotný článek nebo jen vymyšlený příběh.
Nevěřte všemu, co na internetu vidíte a čerpejte jen z ověřených portálů.
Snažte se čerpat informace jen z ověřených a věruhodných zdrojů. Věřte, že i když se vás bulvární média snaží nalákat na jakoukoliv informaci, nemusí to být vždy tak úplně pravda. Pokud uvidíte zprávu o tom, jak umřela nějaká hvězda nebo slavná osobnost, vyhledejte si její jméno v prohlížeči a hledejte u státních zpravodajství nebo jinak ověřených zdrojů. Po nabití pravdy z nepodložených informací se totiž můžete snadno stát nejen terčem posměchu, ale můžete si také zavařit na pořádný problém.
Užitečný pomocník z přírody
Chov čmeláků není tak složitá záležitostí jako chov včel. Pro dosažení úspěchů je ale potřeba se některé věci dozvědět.
Čmeláci jsou zákonem chránění a podle toho k nim musíme přistupovat.
• Chov čmeláků je velice zajímavým koníčkem, z kterého máme ještě jako bonus užitek v podobě opylovaných květů v širokém okolí. Pokud chceme s chovem začít, musíme rozhodnout, zda naše okolí poskytne čmelákům po celé období jara a léta (červen, červenec) dostatek potravy. V letních měsících je hnízdo nejvíce rozvinuté a nestačí mít v okolí jehličnaté lesy a pole s obilím a na zahradě jenom posekaný trávník. Potřebují květy.
• Pro pobyt čmeláků na zahradě je třeba vytvořit ČMELÍN. Na trhu se dají koupit i hotové, ale ne každý je vhodný. Šikovný kutil si ho vyrobí sám. Je to vlastně dřevěná budka, která má mít větší rozměr základny, než 20 x 20 cm. Čmelín musí větrat. K tomu slouží otvor o průměru 3 cm, zakrytý mřížkou proti parazitům. Střechy a stěna musí být odizolované, protože uvnitř musí být teplo. V otvoru je klapka, kterou se čmeláci naučí používat a zamezí vstupu vetřelcům. Výletový otvor je zúžený a dobře poslouží například „husí krk“. Domeček by měl být utěsněný a bez škvír, víko odnímatelné kvůli větrání v horkých dnech a pro možnost čištění na podzim. Budku musíme do 2/3 vyplnit hřejivou vrstvou, která připomíná myší hnízdo. Používá se rozstříhaná ovčí vlna, rozcupovaný filc nebo krejčovská vata.
• Čmelín se umístí do stínu, aby se nepřehříval. V horku je potřeba sundat víko a nahradit jej síťkou a mokrým hadrem. Do hnízda se nesmí dostat mravenci, kteří by hnízdo zničili.
• Na jaře musíme budku osídlit. Jde to třemi způsoby. Můžeme vše připravit a čekat, až se královna nastěhuje. Jistější ovšem je, když si ji venku najdeme a nový domov ji nabídneme. Chováme se opatrně, odchyt provedeme síťkou a v klidu. Nejlepší období je na přelomu března a dubna. Nejjistější je, zakoupit si už založené hnízdo od zkušeného chovatele.
Přepravní společnosti – panika před Vánocemi
Poslední balíčky před Vánocemi pro naše blízké už jsou snad na cestě a snad budou také doručeny. V posledním týdnu před Vánoci, což je od 16. prosince, už to bude pěkný stres a ne všechny dopravní společnosti, vám mohou dát garanci dodání do Štědrého dne.
· Česká pošta
Často jmenovaná pošta. Vznikají na ní různé vtipy, ale to všichni známe. Přesto je však stále nejvíce využívanou dopravní společností. Kromě našich zásilek dělá běžnou činnost jako doručování dopisů a další služby. Je mezi ostatními dopravci velmi specifická v tom, že si své zákazníky nevybírá. Přes poštu může posílat jednoduše každý a nemůže odmítat žádné smluvní partnery. Tak se potom děje, že je více zatížená než ostatní a doručování déle trvá. Pokud vás pošťák nezastihne doma, můžete si zavolat a nechat zásilku opakovaně doručit. Druhou možností je jít přímo na poštu a tam si vystát frontu, to může být zvlášť v tomto období pěkně na zbláznění. Dlouhým frontám se nevyhnete v ranních ani odpoledních hodinách. Řešení pro ty, kteří si chtějí své čekání alespoň trochu ukrátit je novější služba tzv. „balíkovna“.
Tuto službu mají jen vybrané pošty, to je potřeba si zjistit dopředu. Do systému, kde si vybíráte pořadový lísteček, zadáte kód z SMS zprávy a u přepážky s označením stejnojmenně- balíkovna budete obslouženi expresně. Dalším zlepšením služeb je to, že nemusíte nutně balík ani klasicky vyzvedávat pouze vy, ale i osoba, které svěříte SMS kód, už není potřeba žádný doklad totožnosti.
· PPL, DHL, GEIS
To jsou dopravní společnosti, které jsou soukromé. Mají smlouvy s určitými klienty a před Vánoci mohou některé odmítat, i když to je tím posledním řešením. Jejich výhodou bez pochyby je to, že za příplatek doručují i o víkendech nebo večerních hodinách. Další skvělou věcí je, že je otevřených i několik jejich výdejních míst, kam si přímo zásilku můžete nechat zaslat. Bývají to trafiky, drogerie, domácí potřeba a podobně. Přijdete s kódem a zaměstnanec vám zásilku vydá, většinou jsou tu mnohem menší fronty než na poště.
· Zásilkovna
Je specifická služba v tom, že si balíček vždy vyzvedáváme až na výdejních místech, za to těch je opravdu hustá síť. I na menších městech se setkáme s několika zásilkovými. Jejich doručení je velice rychlé. Navíc ve stejnojmenné aplikaci si můžeme i prodloužit dobu, do kdy si balíček můžeme vyzvednout. Novou službou je, že přes zásilkovnu může zasílat i samostatná fyzická osoba. Jedná se o zásilky do 5kg. Výdejní místa jsou ta
· Uloženka
Je to také pouze výdejní místo. Přes tuto službu nemůže posílat každý, avšak je nutné říct, že slouží také jako tzv. „Mallpoint“. Jak z názvu vypovídá, je to současně výdejní místo internetového obchodu Mall. Doručení zásilek z tohoto obchodu jsou bez placení dopravného.
Je nutné začít sledovat garanci doručení do Vánoc a nenechávat to úplně na poslední dny. Kromě stránek dopravních společností, najdete tyto informace přímo na obchodech, kde si zboží objednáváte a to by mělo být závazné. Pokud jste nestihli nakoupit a je možné si zboží vyzvednout osobně, určitě dejte přednost osobnímu převzetí, je to určitě ta nejjistější možnost.
Audi SQ8 TDI
SQ8 působí na první pohled, jako luxusní SUV, dokáže toho ale mnohem více, než jen ohromit kvalitním provedením? Na svou délkou 5006 milimetrů, 2190 milimetrů šířky a 1708 milimetrů výšky má 2996 mm rozvor náprav. Má robustní černou přední masku a úzká světla. Zezadu dominují čtyři koncovky výfuku, přičemž ta krajní je vždy zaslepená. Zadní světla jsou propojená tenkým pruhem světel.
Dodává se ve standartní výbavě s 21” palcovými pneumatikami, ale lze dokoupit i 22” palcové.
Disponuje vidlicovým osmi válcem s přeplňovaným motorem a dvěma sekvenčně zapojenými výfukovými turbodmychadly, to vše doplněno o podpůrný elektrický kompresor a mild hybridní soustavu. Její výkon je 900 Nm/435 HP od 1250 otáček za minutu ve 320 kW. Při kombinované spotřebě se vejde do 7,8 litru na 100 kilometrů. V této verzi má osmi stupňovou tichou automatickou převodovku tiptronic, která při řazení není téměř slyšet.
Zavěšení předních i zadních kol je pěti prvkové. Podvozek je vzduchový s adaptivními tlumiči. V příplatkové verzi je možno získat aktivní zadní diferenciál a aktivní stabilizátory. Čištění výfukových plynů probíhá standartně pomocí oxidačního katalyzátoru a filtru pevných částic. Její palivová nádrž pojme úžasných 85 litrů objemu.
Uvnitř je spousta místa jak vepředu, tak i vzadu pro nohy. Zavazadlový prostor má objem 605 litrů. Za příplatek je možné dokoupit sedačky ve sportovní verzi s integrovanou opěrkou hlavy, která ale ne každému vyhovuje, a při větší výšce řidiče může dokonce působit bezpečnostní problém. Jinak sedadla mají nejen ventilaci, ale i masážní mód.
O ticho uvnitř vozu se starají dvojitá bezrámová okna s elektricky ovládanou sluneční clonou a akustické přední sklo. Nejen díky vysokému posazení působí tak nějak bezpečně. Materiály jsou v prémiové verzi luxusní, a tak celkový dojem z interiéru je jedinečný. Má velký panel multimediálního systému, který skýtá různé nastavení jízdních vlastností a nastavení výšky podvozku. Kromě už standartní navigace a parkovacích kamer, zobrazuje 3D pohled, který vykresluje celé vozidlo strukturu okolního podkladu a pozici kol.
Jízdní vlastnosti jsou fenomenální. Perfektně sedí na silnici, netrpí nedotáčivostí a jak už bylo řečeno je překvapivě tiché oproti předchozí SQ7. Je schopná vyvinout maximální rychlost 250 kilometrů v hodině, a z nuly na sto se dostane už za 4,8 vteřiny. Závěrem toto SUV nelze jinak než stoprocentně doporučit.
Základní zpracování přebytečné zeleniny v domácnosti
Mrazení zeleniny je nejsnadnější a nejrychlejší způsob, jak uložit naši úrodu.
Opranou, očištěnou a nakrájenou zeleninu zpracujeme syrovou anebo ji lehce povaříme několik minut ve vodě nebo páře a potom prudce ochladíme. Ukládáme ji do krabiček a sáčků, které dobře uzavřeme a popíšeme.
Jedinou nevýhodou je, že máme pro takové skladování omezený prostor.
Solené zeleninové směsi využijeme na přípravu polévek a omáček. Kořenovou zeleninu dobře omyjeme a osušíme. Nahrubo ji nastrouháme, můžeme přidat i trochu natě a vše smícháme se solí. Na kilogram zeleniny potřebujeme asi 200 g soli. Směs dobře stlačíme do čistých a suchých sklenic.
Nevýhodou této směsi je, že použití je limitováno slaností.
Tepelné zpracování zeleninyse hodí jen pro některé druhy. Dobře nám poslouží dobře zralá rajčata na protlak nebo na kečup, můžeme si připravit základ pro lečo. Vše sterilizujeme v dobře umytých sklenicích. Pro jistotu přidáme trochu přípravku proti plísním a kvašení. Tepelně zpracovat můžeme i hrášek v mírně slaném nálevu. Okurky, cibulky, červenou řepu nebo papriky můžeme naložit do sladkokyselého nálevu. Můžeme udělat i pikantní variantu s feferonkami.
Lahůdku si můžeme vyrobit z celých paprik, které seřízneme, odstraníme semena a opečeme na grilu, potom naplníme měkkým kozím sýrem a naskládáme do sklenic, celé to zalijeme olejem. Ten nejpoužívanější je olivový, ale službu udělá i slunečnicový. Je nutné, aby ve sklenici v oleji nezůstaly bubliny vzduchu.
Sušení zeleniny se s dostupností sušiček stalo jednoduchým a rozšířeným způsobem zpracování zeleniny. Sušit můžeme i v troubě. Zelenina se nakrájí na tenké plátky. Suší se čerstvá anebo zlehka povařená. Teplota sušení je 65 až 75 °C. Uložíme do krabiček a sklenic s uzávěrem.
Kvašení je dobrý způsob, jak zpracovat zelí. Doma zkvašené zelí je tradiční česká specialita. Zelí nakrájíme nebo nastrouháme, přidáme sůl a kmín, promícháme a stlačíme do sklenic nebo kameninových nádob. Když začne kvašení, přemístíme nádoby do chladna. Za pár týdnů máme hotový zázrak, který nám v zimním období dodá mnoho vitamínů.
Rasismus proti bílým lidem
Rasismus proti Afroameričanům, byl velký problém od skoro počátku věků. V Americe se kvůli tomu vedla občanská válka. Naštěstí už jsme se jako společnost od obrovských projevů rasismu posunuli daleko i když je pořád na čem pracovat. Avšak existuje něco jako odpor vůči europoidním (bílým) lidem?
Představte si to. Jdete do obchodu a potkáte afroamerickou rodinu a ti vám začnou nadávat, smát se vám a pokřikovat na vás tak, že to slyší celá ulice. Všichni si budou nejspíš myslet, že jste něco špatného provedli. Na svou obhajobu nemůžete říct nic, jelikož jen byste otevřeli pusu nazvou vás rasistou. Řekněme, že tohle nějak oklepete a zapomenete na tenhle nepříjemný zážitek. Ale co když se vám stane něco takového v práci, která živí vás a vaši rodinu? Nebudete se líbit kolegovi, ten vás nazve rasistou a hned máte obrovský problém.
Samozřejmě ta averze vůči bílým je oprávněná, avšak my nemůžeme za to, co dělali naši předci. Jistě jsou tu pořád silně rasističtí lidé, ale ti ubývají a je jich hodně málo. Určitě je 90% obyvatelstva jedno kdo má jakou barvu kůže, dokud toho nezneužívá k tomu, aby měl nějaké „výhody a privilegia“
Určitě jste již všichni slyšeli o velké brutalitě a agresivitě policajtů vůči Afroameričanům, kteří ani nemusí nic spáchat a nasadím jim, želízka v podstatě bez důvodu. Společnosti by velice prospělo, kdyby se lidé brali jako lidé, a ne jako několik rozdílných ras (latino, Afroameričan, europoidní atd.) A dle mého názoru už to tak většina lidí bere, nekouká se na váš vzhled. Neřeší vaši minulost, pokud to nebylo něco šíleného nebo strašného. A hlavně jste prostě člověk nic víc nic míň.
Ovšem vždy se najdou lidé, kteří si najdou sebemenší důvod nemít někoho rádi kvůli tomu za co nemůže, nebo ještě hůř ho k tomu budou vychovávat rodiče. Je to velice smutné, ale jako lidé se musíme začít chápat navzájem, a nejen myslet na sebe.