Elektřina se stala v podstatě nezbytnou součástí našich životů. Toho jsou si však vědomi i její poskytovatelé, a podle toho také určují její ceny. Vědí totiž, že se bez ní neobejdeme, a nezbude nám tedy, než platit. A to rozhodně není situace, která by byla pro běžného člověka výhodná. Je tedy pochopitelné, že se stále více rozšiřují například domácí solární elektrárny, kdy si lidé mohou alespoň část proudu vyrobit sami. Ovšem zatímco v zimě jej jen málokdy vyrobí tolik, aby pokryla spotřebu, v létě je jí naopak přebytek. A co s ním? Nechat jej jen tak zmizet by bylo hloupé, zvláště když existuje tolik jiných možností. Tou nejběžnější je, že si ji uchováme pro vlastní potřebu ve chvíli, kdy nebude svítit Slunce.
K tomu nám poslouží fotovoltaika s akumulací do baterií Projekty fotovoltaika. Zde jsou solární panely zapojeny nejen do sítě, ale také do baterie, kam jde nevyužitý proud. Ta se pak tímto nabíjí, podobně jako je tomu například u mobilního telefonu. Následně ve chvíli, kdy je odpojena od elektřiny, tedy v tomto případě když přestane svítit Slunce a solární panely přestanou pracovat, nebo vyrábí skutečně jen pouhé minimum, se pak dodává proud do sítě právě z této baterie – podobně jako mobilní telefon funguje, když jej vytáhneme z nabíječky. Je ovšem jasné, že i tento systém má svá omezení, kterých by si měl uživatel být vědom.
Tím prvním je samozřejmě to, že, stejně jako u našeho přirovnání k mobilnímu telefonu, i zde má baterie pouze omezenou kapacitu. Jakmile je tato naplněna, pak do sebe již další elektřinu neuloží. To lze samozřejmě řešit zakoupením více baterií, avšak přes zimu bude naprostá většina z nich bez užitku. Je pak otázkou, zda se nám tato investice vůbec vyplatí. Samozřejmě je zde vždy možnost posílat či prodávat takto vyrobenou „přebytkovou“ energii do klasické elektrické sítě, avšak výkupní ceny jsou zde mnohem menší, než bychom čekali. Rozhodně to tedy není ani zdaleka tak výnosné, jak si můžeme myslet.