Koupit si dnes v Praze, Brně či jiném velkém městě byt znamená být otrokem banky na několik dalších desetiletí. Tak drahé jsou dnes obytné nemovitosti u nás. Dokonce jsou nejdražší v celé EU, a to dlouhodobě. Na vině jsou špatné zákony, které neumožňují stavitelům realizovat velké množství projektů. Ty se kvůli byrokracii neustále musí odkládat, což má samozřejmě negativní vliv na konečnou cenu obytných nemovitostí. I kdysi levné garsonky jsou dnes k dispozici za velké peníze, což samozřejmě spousta lidí nese nelibě. Bydlet totiž pod vlastní střechou je pro našince jedním ze základních životních cílů, který se však valné části našeho obyvatelstva nedaří dostatečně efektivně plnit.

Naštěstí existují i alternativy v podobě houseboatů, případně levných mobilních domů. Zatímco na vodě nikdo moc bydlet nechce, přeci jen mořskou nemocí lze trpět i na klidné řece, o druhou jmenovanou možnost je daleko větší zájem. A to nejen díky příznivé ceně.

Hned ze začátku je dobré zmínit, že mobilní domy nejsou ničím hrozným, ale zároveň ani nic extra. Z pohledu ceny se jedná o velice výhodné bydlení, a to i v případě novějších modelů, avšak nepříjemný je zde hlavně nedostatek místa. Ten je vzhledem k nutnosti přepravovat tento druh obydlí po silnicích skutečně velký. Jedná se v podstatě o takové pojízdné garsonky, takže pro jedno či dva lidi dostatečné, pro více už to může být problém. Určitě nejde o bydlení, které by bylo vhodné pro větší rodiny. Ano, některé verze se dají spojit dohromady, a pak už to stojí za zvážení, avšak cena pak již v takovémto případě není tak exkluzivní.

Velmi často se mobilní domky používají i jako alternativa za letní chatky. Jsou daleko levnější a také není potřeba čekat na to, až se dostaví, což může trvat i léta. Ideální je si k tomuto účelu zvolit levnější verzi, které sice chybí zateplení, ale na druhou stranu se člověk finančně příliš neprohne. Navíc v létě není zateplení potřeba.

Historické centrum jakéhokoli města je nádherné. Máte-li štěstí, že tam vlastníte byt, můžete se během rekonstrukce pořádně vyřádit. Exteriér máte jedinečný a stejný může být i interiér. Musíte jen vědět, jak na to. Návrhy interiérů v Praze jsou skvělou příležitostí, jak dosáhnout profesionálního návrhu a získat tak jedinečný, moderní a elegantní domov.

Ideál pro milovníky industriálního stylu

Podívejme se například na typ mezonetového bytu. Podkroví a mezonetů je v Čechách více, než dost a jejich majitelé si hodně hledí toho, aby interiér vypadal nejlépe, jak dokáže. Náš dnešní tip je vhodný zejména pro jedince, kteří mají rádi industriální styl a kombinaci černého kovu s bílou barvou. Jde o klasické spojení, které je ale stále velmi moderní a populární.

V takovém případě byste měli zvolit samonosné schodiště lemované ocelovou konstrukcí v černé barvě. Díky tomu bude patro i se schodištěm působit, jako by se vznášely. Vhodné jsou také prvky jako ocelová knihovna, vestavěné sezení větší velikosti (dle prostoru, který je k dispozici) a celkové sladění monochromatických barev. Díky tomu bude celý prostor působit univerzálně a sladěně.

Nesuďte knihu podle obalu

Vytvořte si hnízdečko pro sebe, rodinu i přátele, které nebude ani trochu odrážet vnější vzhled budovy. Funkční bydlení nemusí být nutně staromódní, nudné a bez charakteru. Poskládejte si vybavení i barevné tóny tak, aby vám to vyhovovalo, prostor byl vzdušný, světlý i elegantní. Starý nábytek, masivní knihovna a dřevěná kuchyně nemusí být podmínkou ani pro klasické byty v nádherně udělaných, starších budovách.

Myslete na to, že se jedná o vaše bydlení. Tak k tomu vždy přistupujte. Nezáleží na tom, jak dům vypadá z venku. Důležité je, jak působí uvnitř, zda odráží váš vkus a osobnost, a zda se v něm cítíte dobře. Na ničem jiném nezáleží. Pokud máte rádi monochrom a sladěné tóny, tento styl pro vás bude ideální.

Japonské javory jsou velice oblíbenou dřevinou. Je to pro jemnou strukturu, nepřehlédnutelnost, něžnost a eleganci. Jsou dekorativní velkou část roku. V období rašení jsou rozvíjející se listy barevnou symfonií přírody. Ševelící listy v letním večeru propůjčují zahradě romantické kouzlo. Podzimní vybarvení je potom mistrovským výtvarným dílem. Zcela nezanedbatelnou vlastností je i malá výška rostliny u většiny druhů, čímž se stává favoritem pro použití v malých zahradách.

Pár rad k pěstování

Úspěchy pěstování japonských javorů souvisí se znalostí prostředí odkud pochází. Tyto javory rostou v horských lesních oblastech Japonska, Číny a Korey. Tyto oblasti mají vysokou vzdušnou vlhkost, kterou tyto rostliny milují. Jejích nepřítelem se tak může stát suchý městský vzduch a sálající horko například ze zdí budov nebo jiných zpevněných ploch. Na kvalitu půdy příliš náročné nejsou, ale jsou citlivé na přítomnost vápníku. Půda by měla být natolik propustná, aby se v ní nedržela přebytečná voda. V příliš lehké písčité půdě můžou v zimě rostliny vymrzat.
Pokud je to jen trochu možné, dopřejeme javorům život v mírném stínu. Na tmavém místě by nevynikly zajímavé barvy rostlin a na silném slunci by hrozilo spálení listů. Zálivka je nejvhodnější brzy ráno a večer a studená voda by neměla přijít do styku s pupeny rostliny. Pro nesnášenlivost vápníku je lepší na zalévání použít odstátou dešťovou vodu.
Při nákupu rostlin manipulujeme s rostlinou opatrně a dbáme na to, aby se nepoškodily kořeny rostliny. Nákup neuspěcháme, existuje přes 250 různých odrůd a typů těchto nádherných dřevin.

Vybere si každý

V čele žebříčku popularity se už dlouhé roky drží odrůda Acer Atropurpureum. Jeho trvale červené listy jsou krásným osvěžením zahrady po celou dobu vegetace. Za povšimnutí stojí i odrůda Acer Deshojo. Tento kultivar raší tmavě červeně, ale listy postupně zelenají, tak je téměř celou vegetaci dvoubarevný. Z menších odrůd zajímavého vzrůstu vyniká Acer Dissectum, který roste spíš horizontálně, a tak se z něj stává malý bochánkový keř s hluboce vykrajovanými listy které se na podzim mění z hráškově zelené na žluto-oranžový odstín.

Jaro je pomalu za dveřmi, i když zima někde ani pořádně nezačala. První jarní den je už za necelé dva měsíce, a proto je nejvhodnější čas, začít s některými úkony v zahradě a dílně už teď.

Stromy-pěstujete-li na vaší zahradě také stromy, už teď je ideální doba k jejich ošetření. Rány na stromech pravidelně zatíráme, k čemuž můžeme použít například štěpařský vosk nebo latexovou barvu. Ovocné stromy, konkrétně pak jádroviny, můžeme začít prořezávat i při teplotách lehce pod bodem mrazu.

Pravidelně také kontrolujeme, zda mají dostatek vláhy, a v případě, že nemrzne, můžeme zalít jak listnaté, tak i jehličnaté kusy, které nám zahradu zkrášlují.

Nové ovocné stromky naplánujte s dostatečným předstihem, protože by měly být vysazeny ve vegetačním klidu. Uvažte také to, kam je umístíte, kolik budou potřebovat prostoru, a to nejen jako malé stromky, ale i později jako starší košaté stromy. Berte v úvahu i umístění cest a záhonů, abyste si zbytečně nezastínili jiné rostliny, které budou potřebovat dostatek světla.

Výsadba rostlin-už teď si s předstihem naplánujte co a kdy budete sít na jaře. Jednak vás pak nepřekvapí nákupy osiv, cibulek či sazeniček a nebudete narážet na vyprodané regály. Jestliže vám nějaké osivo zbylo z loňského roku, můžete jej klidně také využít. Jen je lepší udělat si test klíčivosti semen, abyste věděli, jak jsou zbylá semena životaschopná. Protože proč sít něco, co ani nevzejde, když byste mohli záhon věnovat úplně jiné plodině. Jak test provést? Vyberte ze sáčku určitý počet semen. Já vždy vybírám tak, aby se mi klíčivost dobře počítala – 10, 20, 25… Dám na vlhký savý papír nebo na vlhkou vatu a spočítám, kolik semen vyklíčí. K vypočtení procent poslouží klasická trojčlenka. Pokud mi vyjde víc než 75% klíčivost, semena klidně mohu využít. Ta s menší klíčivostí nevyhazuji, jen je využiji hned jako nouzové řešení třeba doma do truhlíku.

Výhodné je také udělat si osevní postup, zjednodušeně řečeno, nepěstovat více let po sobě stejnou plodinu na stejném stanovišti a už vůbec ne takovou, která by byla zhoršující. To znamená, že po ní bude mít půda zhoršené vlastnosti – například bude mít méně živin. Zhoršující mohou být třeba takové brambory. Je vhodné zařadit po nich na dané stanoviště zlepšující plodiny a pouvažovat jednou za čas i o zeleném hnojení.

Výbava-zkontrolujte si veškeré nářadí, naostřete a naolejujte lopaty, rýče a jiné pomůcky, případně vyhodnoťte, zda bude potřeba koupit něco nového. Můžete si také udělat seznam toho, co budete vše potřebovat. Jestli budete kupovat nějaké sadbovače, substrát, hnojivo, semena a další věci, které se budou na jaře hodit. No, a pokud využijete moderního nákupu přes internet, stihnete to ještě dřív než se soused vůbec stačí rozkoukat, že jaro je už tady.

Chov čmeláků není tak složitá záležitostí jako chov včel. Pro dosažení úspěchů je ale potřeba se některé věci dozvědět.

Čmeláci jsou zákonem chránění a podle toho k nim musíme přistupovat.

• Chov čmeláků je velice zajímavým koníčkem, z kterého máme ještě jako bonus užitek v podobě opylovaných květů v širokém okolí. Pokud chceme s chovem začít, musíme rozhodnout, zda naše okolí poskytne čmelákům po celé období jara a léta (červen, červenec) dostatek potravy. V letních měsících je hnízdo nejvíce rozvinuté a nestačí mít v okolí jehličnaté lesy a pole s obilím a na zahradě jenom posekaný trávník. Potřebují květy.

• Pro pobyt čmeláků na zahradě je třeba vytvořit ČMELÍN. Na trhu se dají koupit i hotové, ale ne každý je vhodný. Šikovný kutil si ho vyrobí sám. Je to vlastně dřevěná budka, která má mít větší rozměr základny, než 20 x 20 cm. Čmelín musí větrat. K tomu slouží otvor o průměru 3 cm, zakrytý mřížkou proti parazitům. Střechy a stěna musí být odizolované, protože uvnitř musí být teplo. V otvoru je klapka, kterou se čmeláci naučí používat a zamezí vstupu vetřelcům. Výletový otvor je zúžený a dobře poslouží například „husí krk“. Domeček by měl být utěsněný a bez škvír, víko odnímatelné kvůli větrání v horkých dnech a pro možnost čištění na podzim. Budku musíme do 2/3 vyplnit hřejivou vrstvou, která připomíná myší hnízdo. Používá se rozstříhaná ovčí vlna, rozcupovaný filc nebo krejčovská vata.

• Čmelín se umístí do stínu, aby se nepřehříval. V horku je potřeba sundat víko a nahradit jej síťkou a mokrým hadrem. Do hnízda se nesmí dostat mravenci, kteří by hnízdo zničili.

• Na jaře musíme budku osídlit. Jde to třemi způsoby. Můžeme vše připravit a čekat, až se královna nastěhuje. Jistější ovšem je, když si ji venku najdeme a nový domov ji nabídneme. Chováme se opatrně, odchyt provedeme síťkou a v klidu. Nejlepší období je na přelomu března a dubna. Nejjistější je, zakoupit si už založené hnízdo od zkušeného chovatele.

Mrazení zeleniny je nejsnadnější a nejrychlejší způsob, jak uložit naši úrodu.
Opranou, očištěnou a nakrájenou zeleninu zpracujeme syrovou anebo ji lehce povaříme několik minut ve vodě nebo páře a potom prudce ochladíme. Ukládáme ji do krabiček a sáčků, které dobře uzavřeme a popíšeme.
Jedinou nevýhodou je, že máme pro takové skladování omezený prostor.

Solené zeleninové směsi využijeme na přípravu polévek a omáček. Kořenovou zeleninu dobře omyjeme a osušíme. Nahrubo ji nastrouháme, můžeme přidat i trochu natě a vše smícháme se solí. Na kilogram zeleniny potřebujeme asi 200 g soli. Směs dobře stlačíme do čistých a suchých sklenic.
Nevýhodou této směsi je, že použití je limitováno slaností.

Tepelné zpracování zeleninyse hodí jen pro některé druhy. Dobře nám poslouží dobře zralá rajčata na protlak nebo na kečup, můžeme si připravit základ pro lečo. Vše sterilizujeme v dobře umytých sklenicích. Pro jistotu přidáme trochu přípravku proti plísním a kvašení. Tepelně zpracovat můžeme i hrášek v mírně slaném nálevu. Okurky, cibulky, červenou řepu nebo papriky můžeme naložit do sladkokyselého nálevu. Můžeme udělat i pikantní variantu s feferonkami.
Lahůdku si můžeme vyrobit z celých paprik, které seřízneme, odstraníme semena a opečeme na grilu, potom naplníme měkkým kozím sýrem a naskládáme do sklenic, celé to zalijeme olejem. Ten nejpoužívanější je olivový, ale službu udělá i slunečnicový. Je nutné, aby ve sklenici v oleji nezůstaly bubliny vzduchu.

Sušení zeleniny se s dostupností sušiček stalo jednoduchým a rozšířeným způsobem zpracování zeleniny. Sušit můžeme i v troubě. Zelenina se nakrájí na tenké plátky. Suší se čerstvá anebo zlehka povařená. Teplota sušení je 65 až 75 °C. Uložíme do krabiček a sklenic s uzávěrem.

Kvašení je dobrý způsob, jak zpracovat zelí. Doma zkvašené zelí je tradiční česká specialita. Zelí nakrájíme nebo nastrouháme, přidáme sůl a kmín, promícháme a stlačíme do sklenic nebo kameninových nádob. Když začne kvašení, přemístíme nádoby do chladna. Za pár týdnů máme hotový zázrak, který nám v zimním období dodá mnoho vitamínů.