Asi nikdo nezná prožívání stresu více, než vysokoškolští studenti. Všechno to začne nervy z přijímací zkoušky, pokračuje napětím při očekávání výsledků. V lepším případě se na školu úspěšně dostane, jenže to ještě neví, do čeho se to vlastně upsal. První semestr se všechno a všichni tváří docela klidně a vše vypadá na skvělý začátek. Jenže postupem času přednášky a různá cvičení končí a přichází prostor pro zkouškové období. První krok k jednomu z mnoha cílů. Nutných pro úspěšné zakončení. Učení je hora, termíny se blíží a stres a nervozita roste více a více.
Pokud studenti úspěšně ukončí první semestr, následují další a další. Až se ocitne na samém konci a vrcholu všeho – obhajobě bakalářské práce a státní závěrečné zkoušce.
Během tohoto období, které je pro většinu nesmírně náročné, a to hlavně psychicky, se mnohým dostávají myšlenky na to, že se to vlastně nemusí podařit. Je to přece „všechno nebo nic“. Cesta byla dlouhá, náročná a teď je čas dojít na její konec. Jenže, co když nebude dostatek času se naučit? Co když před porotou nastane ticho a v hlavě bude jen zmatek?
V takovéto situaci zbývá studentovi jediné. Uvědomit si, že ve skutečnosti to není „všechno nebo nic“. Ve skutečnosti se jedná pouze o jednu z mnoha zkoušek v životě. Navíc tahle zkouška je výhodná v tom, že na ní nemáte jen jeden, ale dokonce až tři pokusy. To znamená, že tady je možnost zlepšit své nedostatky, zapracovat na psychickém rozpoložení, nacvičovat svůj projev a další.
V mnoha případech to pro studenta nakonec dopadne dobře už na první pokus. Není ale tajemstvím, že ne každému se to může povést hned na poprvé. Nic na tom, ale není trapného nebo ostudného. Daná osoba pravděpodobně ví, co bylo onou chybou, která ji stála první šanci. Proto na ni může zapracovat a zdokonalit svůj výsledek o několik tříd výše.
Cílem vysokoškolského vzdělání může být pro každého něco jiného. Někdo chce skrze ni dosáhnout svého vysněného povolání, jiný chce mít u jména titul a další neví, co s životem a tak se rozhodne, že vyzkouší vysokou školu, protože neví kudy kam. Ať už je to jakkoliv, člověk do toho musí jít s tím, že to nebude nejlehčí věc na světě, bude třeba do toho vložit určitou část svého volného času a nejlépe v daný obor alespoň nějakou zálibu. Nikdy ale nezapomínejme, že v životě jsou i důležitější věci, které nám vysoká nemůže nabídnout a tak i když třeba selžeme, svět tím nekončí.